Mi, tu, su a komu věci opravdu patří

Na stole leží dvě bundy. Jedna je tvoje, druhá kamarádky. Česky snadno řekneš „to je moje“ a ukážeš na správnou. Španělsky ale potřebuješ rozlišit mi chaqueta, moje bunda, es mía, je moje, a třeba la mía, ta moje. Nejsou to tři nesouvisející seznamy, které by sis měl slepě odříkat. Každá podoba má ve větě jiné místo. Když pochopíš, zda jméno teprve vyslovuješ, nahrazuješ, nebo přisuzuješ vlastnictví, začne se ti výběr skládat přirozeněji. Navíc zjistíš, proč může mít španělské su několik českých překladů a jak z nejasné věty rychle udělat jasnou.

S dalšími návaznostmi můžeš pokračovat v mém videokurzu španělštiny. Tady si vše vysvětlíme na věcech, které máš běžně po ruce.

Mi a mis se řídí tím, co vlastníš

Krátké přivlastňovací podoby před jménem jsou mi, tu, su, nuestro, vuestro a jejich potřebné tvary. U mi, tu, su se v tomto postavení nerozlišuje rod, ale číslo vlastněné věci ano. Proto řekneš mi libro i mi casa, moje kniha i můj dům. Pokud knih nebo domů přibude, vznikne mis libros, mis casas.

Mi hermano vive en Brno. Můj bratr bydlí v Brně. Tvar mi stojí přímo před podstatným jménem.

Mis hermanos viven en Brno. Moji bratři bydlí v Brně. Změnil se počet bratrů, nikoli počet mluvčích. Stále jeden člověk popisuje svůj vztah k rodině.

Podobně tu coche a tus coches znamenají tvoje auto a tvoje auta. Přivlastňovací tu nemá čárku. Osobní zájmeno tú, ty, ji naopak má. Ve větě Tú tienes tu coche aquí tedy obě podoby stojí vedle sebe a každá plní jinou úlohu.

Nuestro a vuestro mění i rod

U výrazů nuestro a vuestro sleduješ rod i číslo vlastněného jména. Nuestro piso je náš byt, nuestra casa náš dům, nuestros amigos naši přátelé a nuestras amigas naše kamarádky. České rody tě mohou znovu zmást, proto se řiď skutečným španělským jménem.

Nuestra casa está cerca de la estación. Náš dům je blízko nádraží. Protože casa je ženská, potřebuješ nuestra.

Vuestros hijos hablan español. Vaše děti mluví španělsky. Tvar vuestro souvisí s oslovením vosotros. Když oslovuješ skupinu pomocí ustedes, běžně použiješ su nebo sus. Výběr tedy navazuje na to, jak s konkrétními lidmi mluvíš, ne na náhodný překlad českého „vaše“.

Do základního spojení s krátkým přivlastněním obvykle nepřidáváme určitý člen. Říkáme mi casa, nikoli běžně la mi casa. Starší, básnické nebo regionální konstrukce mohou mít vlastní podoby, ale pro každodenní začátek ti tento vzor dobře poslouží.

Mío a el mío potřebuješ, když jméno chybí

Delší podoby mío, tuyo, suyo, nuestro, vuestro se také přizpůsobují rodu a číslu vlastněné věci. Za slovesem můžeš říct Este libro es mío, tahle kniha je moje. U bundy řekneš Esta chaqueta es mía. Není rozhodující, zda je vlastníkem muž nebo žena. Rod se vztahuje k věci, o které mluvíš.

Estas llaves son mías. Tyhle klíče jsou moje. Llaves je ženské množné číslo, a proto potřebuješ mías, i kdyby větu říkal muž.

Když přivlastňovacím výrazem nahrazuješ jméno v jiné stavbě věty, často přidáš určitý člen. Tu café está aquí y el mío está allí. Tvoje káva je tady a moje tam. V druhé části už znovu nevyslovuješ café. Spojení el mío ho zastupuje. S bundou bys řekl la mía, s klíči las mías.

Uvidíš také vazbu un amigo mío, jeden můj přítel. Delší podoba stojí až za podstatným jménem. To je další důvod, proč se při učení ptát na konkrétní místo ve větě, nikoli jen hledat jediné španělské slovo pro české „můj“.

Su může být jeho, její i vaše

Věta Su hermana vive en Madrid může podle kontextu znamenat jeho sestra, její sestra nebo vaše sestra při zdvořilém oslovení. V některých situacích také jejich sestra. Samotné su všechny tyto možnosti nerozliší. Když záleží na přesnosti, můžeš vlastníka pojmenovat: la hermana de Ana, sestra Any, nebo la hermana de él, jeho sestra.

Přivlastňování navíc nepřenášej mechanicky všude, kde ho čeština nebo angličtina ráda použije. U částí těla je běžné například Me lavo las manos, myju si ruce. Vlastník je už vyjádřen jiným způsobem, takže obvykle není potřeba říkat mis manos. Nejde o zákaz přivlastnění, ale o přirozený běžný vzor.

Až budeš příště hledat vlastní věc, nejprve si určuj její rod a číslo. Potom si vyber, zda řekneš celé jméno, nebo ho nahradíš. Krátká výměna ¿Es tuya esta chaqueta? Sí, es mía znamená „Je tahle bunda tvoje? Ano, je moje.“ V jedné obyčejné otázce tak procvičíš celý smysl dnešní látky.

Vezmi knihu, klíče a libovolný kus oblečení. U každé věci vyslov spojení s mi nebo mis a potom celou větu s mío či mía. Pro další výklad využij videolekce španělštiny, pro pravidelnější hravý kontakt třeba Herní svět. Jakmile bezpečně určíš věc, které se přivlastnění týká, správný tvar se hledá mnohem snadněji.