Minulé časy v jednom příběhu o cestě z Prahy

Časování bývá přehledné, dokud má každý čas svou vlastní stránku. Opravdové vyprávění ale stránky učebnice nerespektuje. Během několika vět potřebuješ představit dřívější plán, popsat počasí, posunout děj a na konci říct, co sis z cesty odnesl do současnosti. Zkusíme si proto jednu obyčejnou cestu z Prahy do Španělska. Nebude v ní žádné dramatické dobrodružství ani zázračná jazyková proměna. Právě na běžném příběhu se dobře ukáže, proč různé minulé časy patří k sobě a proč je nevybíráme jen podle slov včera, dnes nebo tehdy.

Jestli chceš jednotlivé vztahy probírat podrobněji, můžeš navázat ve videolekcích španělštiny. Tady nejdřív celý příběh přečteme a potom se vrátíme ke čtyřem důležitým rozhodnutím vypravěče.

Cesta kterou si můžeš přečíst bez spěchu

Este año he descubierto que un viaje corto también puede cambiar mis costumbres. El viernes pasado salí de Praga muy temprano. Hacía frío y las calles estaban casi vacías. Había comprado el billete varias semanas antes, pero todavía no había reservado una habitación. Durante el vuelo leí unas páginas y dormí un poco.

Letos jsem zjistil, že i krátká cesta může změnit moje zvyky. Minulý pátek jsem vyrazil z Prahy velmi brzy. Byla zima a ulice byly skoro prázdné. Letenku jsem koupil už několik týdnů předem, ale pokoj jsem ještě zarezervovaný neměl. Během letu jsem přečetl pár stránek a trochu spal.

Cuando llegué a Madrid, una amiga me esperaba en la salida. Fuimos al centro y buscamos una cafetería. Mientras tomábamos café, me recomendó un hotel pequeño. Llamé y conseguí una habitación. Antes de salir de la cafetería, ya había anotado varias palabras nuevas. Desde entonces he seguido practicándolas y ahora las reconozco cuando escucho conversaciones.

Když jsem přiletěl do Madridu, u východu na mě čekala kamarádka. Jeli jsme do centra a hledali kavárnu. Zatímco jsme pili kávu, doporučila mi malý hotel. Zavolal jsem tam a získal pokoj. Než jsem z kavárny odešel, měl jsem už zapsaných několik nových slov. Od té doby jsem je dál procvičoval a teď je poznávám při poslechu rozhovorů.

Indefinido tvoří kostru jednotlivých událostí

Tvary salí, leí, dormí, llegué, fuimos, buscamos, recomendó, llamé, conseguí posouvají vyprávění. Říkají, co se stalo v konkrétní cestě minulý pátek. U buscamos una cafetería předkládáš hledání jako událost v příběhu. Nemusí každé sloveso samo o sobě potvrzovat konečný výsledek, ale další věta už ukazuje, že jste nakonec kávu skutečně pili.

Všimni si leí unas páginas. Neznamená to automaticky přečetl jsem celou knihu. Vymezil jsi pouze několik stránek. Indefinido shrnuje danou činnost jako celek v tom rozsahu, který sám pojmenuješ. I krátký příběh tak může vyvrátit příliš jednoduchou poučku o úplném dokončení všeho, čeho se sloveso týká.

Imperfecto otevírá scénu zevnitř

Hacía frío a las calles estaban casi vacías ukazují prostředí při odchodu. Una amiga me esperaba popisuje čekání, které už probíhalo ve chvíli příchodu. A mientras tomábamos café vytváří situaci, během níž zazní doporučení hotelu.

Tyto tvary nemusí říkat, že kamarádka čekala dlouho nebo že pití kávy zůstalo nedokončené. Jejich úkolem je přivést tě do minulého okamžiku a nechat ho na chvíli před očima. Kdyby vypravěč chtěl kávu shrnout jako další uzavřenou událost, mohl by jinde říct Tomamos café y salimos, vypili jsme kávu a odešli.

Předminulost vysvětluje co bylo připravené dřív

Había comprado el billete vrací pohled před páteční odjezd. No había reservado una habitación ukazuje, co do té chvíle hotové nebylo. A ya había anotado varias palabras sleduje dřívější zápis slov z okamžiku odchodu z kavárny. Každé pluscuamperfecto má v příběhu svůj referenční bod. Nemluví jednoduše o nejstarší minulosti ze všech.

Na začátku i konci stojí také perfecto: he descubierto a he seguido practicándolas. Vypravěč se dívá z přítomnosti na letošní zkušenost a její pokračující význam. Vypravěč tak zvolil běžný způsob vyjádření souvislosti se současností, nikoli povinný vzor pro všechny regiony. Jiný mluvčí může některé události rozdělit mezi časy odlišně. Pro vlastní trénink si příběh přepiš na cestu, kterou znáš ty, a u každé změny si nahlas řekni, zda právě posouváš děj, popisuješ kulisu, vracíš se před minulý bod nebo propojuješ zkušenost s dneškem.

Použij příběh jako pracovní vzor, ne jako text k memorování. Vyměň město, způsob dopravy i drobný problém a potom vysvětli vlastní volbu časů. Pokud se při tom zasekneš, pomohou ti videolekce španělštiny. K opakovanému skládání vlastních příběhů můžeš přidat také slovesné karty.